Cesta noční krajinou

Když se jdu večer projít potají,
pole a louky mě vítají,
šuměním stromů, šploucháním jezera,
v krajině této, není mezera.

Mám rád tu cestu noční krajinou,
protože nespletu si jí s jinou,
já slyším tiše, jak tráva roste,
krajina tato je krásná prostě.

Při noční procházce krajinou,
hvězdy nám překrásně září,
a toho musím politovat,
kdo doma v posteli čas maří.

Jsou to noci překrásné,
žádná hvězda nezhasne,
cesta noční krajinou,
nespletu si jí s jinou.

Jsou to noci zkažené,
když je prospím blaženě.