Nešťastný a Zoufalá

Laciný pokoj a tmavá místnost,
laciná dívka a vzájemná blízkost.
Bezduchý chlapec co na dívku hledí.
Brzo to skončí, oba to vědí.

Nešťastné duše, jeho i její
jen doušek radosti tak moc si přejí.
Chlapec své rty na dívčiny přitiskne
a hned se minulost v myšlenkách zablýskne.

Vzpomíná no to, jak byl dříve šťastný
Na ten pocit lásky na ten pocit slastný.
Bezstarostné chvíle jeho hloupého života.
Teď je z něj troska, kterou pohltila samota.

V tu samou chvíli dívka zavzdychá.
Její stará nevinnost, pomalinku utichá.
Zoufalá chvíle v jejím hloupém životě
zavedla jí právě sem až utápí se v temnotě.

Dva mladí lidé vzájemně si cizí,
stojí tam v pokoji v objetí.
Oba doufají, že tímto vše zmizí
Však jak to skončí- nevědí.