Tlukot.

Pěstí bušíš na mé otevři se
a kafe nám stydne...
neměla bych být tak divoká
a ty by ses měl už konečně naučit létat,
rána si to vyžadují.

Světla, tanec a moc pití.

Když zvedám ruce, tak si myslím, že až k nebi
a když mě zakláníš, vidím hodně věcí jinak.
A pak už jsme zase jenom jeden...

Srdce buší, páteř zpívá a o očích nemluvíme.
Pevně tiskneš, ta tvá přednost a levá vráska
zničila už tolik duší ....víš to.

Žijem jako lidé, co si zapomněli slíbit budoucnost,
ale když tančíme ...........není jiných světů.

Poslouchám všechny ty zvuky,
drž mě za ruku, až budu padat.

Bude to z vysoka.