08.10.2012
3
1276 (7)
0
Kdysi dávno
když si pastýř zahanbený
hříchy milované ženy
ovce svoje pásl
na pláni mezi horami

Unavený letem
orel se k němu snesl
hlasem harfy
zlatě zbarvenými strunami
sladkým medem
tiše
přesto úpěnlivě pronesl

Netrap se pro ženu svojí
zanechej soužení
odhoď to brnění
co vás dalo dohromady


A pak zase vzlétl
z něho strhl
plátno snění
 11.10.2012 16:44
taron: Devils_PIMP: no a tady je vidět že má každý jiný vkus. jednomu se líbí druhému už moc ne :)
 10.10.2012 09:54
 Devils_PIMP
Předposlední sloka je nejlepší z tojho všeho - začínám věřit že by ti sedly více krátké povídky - mas maximalni kritiku -- takze ode me necekkej ze toto budu vynaset do nebes - prijse mi to stale jak recitav - naznak basne - bez melodie - stale prozaicke
 09.10.2012 22:39
Fíha..dobrá , já osobně nemám co kritizovat, jen možná ten konec ..ten jsi odflákl ..
A pak svým vzletem
ztrhl z něho
plátno snění ......

možná tak ., ale to je po taronovsku , ty jsi Kakuzu ...já jsem spokojená :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.