Potkal jsem stín

Potkal jsem stín,
bylo ho půl.
Co jenom s ním,
vždyť nebyl můj.

Jo milý brachu,
koukám jak brouk.
Válel se v prachu
nechtěl se hnout.

Chtěl jsem ho překročit,
stín po mě sáh.
Za sebou do prachu,
silně mě táh.

Čelo mi rosí pot,
záda zas mráz,
asi jsem vypil víc,
jak jeden máz.

Hlavou mi prolétlo,
tisíce včel,
neví jediná, co
dělat bych měl.

V kaluži prachu zde
mizím jak stín,
nevědouc v tu chvíli
co dělat s tím.

Kde se vzal, tu se vzal,
šedivý mrak,
sluníčko zahalil,
mě přešel strach.

Se sluncem zářivým
zmizel i stín.
Hostinský třese mnou,
v hospodě spím.