Popocházím v samotě
po cestě z kamení,
jako říční voda vlhkého,
zeleného mechu pěšinou,
sametem čechraným,
třpytem luny uchvácen.
V naprosté pustině,
v ohlušujícím tichu,
nahánějící jen husinu.
Neslyším, nevnímám,
neunikám, nezpívám,
neochotě propadám.
V stínech země poklekám,
klamán chudým životem ,
tváře pod kapucí,
pouze schovám,
rudé barvy krůpěje,
nechám padat na balvan ...
po cestě z kamení,
jako říční voda vlhkého,
zeleného mechu pěšinou,
sametem čechraným,
třpytem luny uchvácen.
V naprosté pustině,
v ohlušujícím tichu,
nahánějící jen husinu.
Neslyším, nevnímám,
neunikám, nezpívám,
neochotě propadám.
V stínech země poklekám,
klamán chudým životem ,
tváře pod kapucí,
pouze schovám,
rudé barvy krůpěje,
nechám padat na balvan ...
02.09.2012 11:24
Devils_PIMP
Nejsem zas tak nadseny jako tady holky
01.09.2012 09:21
ta poslední sloka se mi líbí nejvíc :) copak copak..takové smutné básně poslední dobou ? :/
31.08.2012 22:32
Martine.. nápad to je opravdu dobrý... hlavu a patu to taky má... sice jsem se trochu zadrhla na asi dvou místech víc ne... ale jinak nemám nic proti ..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.