...maličká

jak by sis chtěla ještě alespoň jednou obléknout půlnoc
a vědět, že jedině v peřinách máš nohy v bezpečí
...ztratit se z dohledu nekonečna...
...a dlaně si ohřát o ty nejzářivější z hvězd...

/...nech si zase na chvilku říkat „maličká“.../

co na tom, že už nejsi tak roztomilá,
když prsty máš pořád tak naivně buclatý
...možná proto sis ráda hrávala s loutkama...
...teď předstíráš, že nevíš, jak lehce se zamotáš do nití...

/...a stejně se budeš tvářit, že je máš šikovný.../

...jsi maličká...
...potvora...
...mrcha...

kterou miluje můj klín
/a občas možná trošku míň/
a nejspíš ti patří kus toho pulsujícího masa v hrudi
/až zase povečeříš jinde, můžeš si s klidem další kus vzít/

nebo

mě přesvědč, že to, co tu předvádíme
není víc, než jen zkurvený nedorozumění lidstva
...úsečný bod na přímce „napořád“...
...že jí každý čas od času tak trochu naseká...

/...protože jinak už tě nepohladím.../

malou sklenkou vína utopme ticho
/a plnými doušky, ať dneska nekřičí/
a stejně tě před pláčem žen nic neochrání
/jednou tě bude bolet… úplně stejně jako je/
pod dekou noci totiž všichni poznáme, jak moc

...jak šíleně moc...

...svádí pohlazení...

...od „nevinných“...

/...a nechápu, proč ti to pořád dokola říkám,
když TY přece už dávno víš všechno líp.../