Pozorování o člověku a přírodě

Mám rád vůni klidného života
jenže nemůžu být sám
jsem opuštěný kámen lačnící po mechu

nehrozí mi válka, bída a zatracení
jen voda mi omílá hrany
jsem na začátku tak mám času dost

zamýšlím se nad plány vás všech
z nikoho nemám dobrý pocit
nevěřím a v žilách mi koluje stín
/
má chvějící se skleróza praská roztroušením
postačí mi víra na druhé straně
jsem zasněný člověk lačnící po štěstí

nemrzí mě krása v bolesti
řeky najednou vyschly zármutkem
/
zkuste nám ublížit a zle se vám povede
ač jsme užiteční umíme se bolestivě mstít

krkavci se objeví na konci naděje
přikovaná těla plenící zoufalstvím
celý kraj mlčí a nebo tiše šepotá

hodně z vás nám děkuje, až se všemu diví
večerem se kutálí vítr ze všech sil
z plných plic vychází povzdech

proč většina uznává mrtvé
u pomníku se krčí většina dějin
a živým se hlasitě směje.