|
|
Cítím se ztracena,
v tom ptačím zpěvu.
Cítím se zrazená
a jsem plna hněvu.
Cítím se ztracena,
bez tvého úsměvu.
Cítím se zrazená
z tvého pohledu.
Cítím se ztracena,
srdce mám u ledu.
v tom ptačím zpěvu.
Cítím se zrazená
a jsem plna hněvu.
Cítím se ztracena,
bez tvého úsměvu.
Cítím se zrazená
z tvého pohledu.
Cítím se ztracena,
srdce mám u ledu.
psát a psát a psát a projít lesem a nezabloudit a když, tak hlavu neztrácet.. přesto však být svá za každou cenu.. jedině tak i po odřených kolenách je z čehokoli něco.. co má později cenu...
První čtyři řádky dobré, to jsem si říkal, že by z toho něco hezkého mohlo být, pak to ale začalo zklouzávat...do klišé, do ztracena.
V obsahu pak na začátku, jsi plna hněvu, a na konci básně srdce u ledu, to mi moc nejde dohromady.
V obsahu pak na začátku, jsi plna hněvu, a na konci básně srdce u ledu, to mi moc nejde dohromady.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jeanie [18], se3slzu [17], Max the Fallen [16], Milly [15], Tajemnáosoba [13], Dadi [13], elis 77 [6], Gustava [2], Honzík [2], Přemek [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

