Žádné otroctví není tak potupné jako otroctví dobrovolné. Seneca
 04.08.2012
4
1719 (13)
0
Do mých žil jsi jed dával
jako oběd ho podával
bez mrknutí oka.
Zamotal mně do své sítě,
pavučiny snů a lží.
Tvrdil stále miluji tě
a vždy budu, dokonce svých dní.

Dostávám jen dvě chutě,
na drogy a na tebe.
Bolest lásky cítím stále,
maskovanou závislost?
Jen spatřím cizích žil,
cítím, co jen upír by cítil.
Před očima se mi zatmí hlady.

Teď umíráš a zdá se,
nic nepřispěje ke tvé spáse.
A zmrzlé bubliny vzpomínek
stále utahují řemínek
kolem mého krku.
Jen jsem chtěla blíž ti být,
obyčejný život žít.

Ze sbírky: Delirium
 12.11.2022 22:14
človiček: no jo každý kdo někdy miloval na plno byl závislák,ono už pak v tom mnoho rozdílů není.Na konci zbude z tebe vyždímaná troska.
 12.11.2022 22:09
Jsem závislák co nikdy nic nezkusil. Přesto jsem nevyléčitelný na pocitech. Mám tě v žíle. V plné síle. Dávkování nemám pod kontrolou.
 30.08.2012 21:28
loner: Díky za pochopení!Výstižný komentář.Doufám,že tvůj smutek pramení pouze z té básně a ne doopravdy.A jestli tě to potěší,já jsem unikla.Ovšem vyjádřeno v procentech,to bylo spíš jako výhra v loterii těsně před smrtí.Láska tě nemá vysávat,naopak tě má nakrmit ;)
 27.08.2012 23:52
laska jako hlad,
po dusi i po tele,
pro okamzik spasy v zatraceni,
byt upir je tvym udelem ....
...........
hezky jsi to napsala, jenom, proc jsem tak smutnej? cozpak neni uniku?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.