|
Opět takový návrat v čase...
|
Měsíc- to noční sluníčko,
prohání se čiperně po nebi,
osvítilo jí maličko
a zas vymýšlí projevy.
Hvězdy kolem ní jak od jehly dírky,
mraky mu propujčují skvrny,
chce lepší oči - chce vidět trpaslíky
a zapomenout na chmury.
Seděla tu s perem v ruce,
nemohla odtrhnouti zrak,
seděla jak ještěrky na opuce,
jen měsíc a psala tento brak.
Seděla tu každý večer
a zírala na nebeský strop,
ted trouchniví- rok s rokem se sešel
a po ní zbyl tu jenom hrob.
Hrob pod listím a mechem skryt
a ona odpočívá tiše,
Ticho v dáli, jen měsíční zas svit
však její brko stále píše.
prohání se čiperně po nebi,
osvítilo jí maličko
a zas vymýšlí projevy.
Hvězdy kolem ní jak od jehly dírky,
mraky mu propujčují skvrny,
chce lepší oči - chce vidět trpaslíky
a zapomenout na chmury.
Seděla tu s perem v ruce,
nemohla odtrhnouti zrak,
seděla jak ještěrky na opuce,
jen měsíc a psala tento brak.
Seděla tu každý večer
a zírala na nebeský strop,
ted trouchniví- rok s rokem se sešel
a po ní zbyl tu jenom hrob.
Hrob pod listím a mechem skryt
a ona odpočívá tiše,
Ticho v dáli, jen měsíční zas svit
však její brko stále píše.
11.07.2012 15:32
já se nebudu asi ani smát, ani plakat. ještěrky na opuce? kopírování přirovnání z básníků? máš na víc, holka!
10.07.2012 16:44
každý jsme svým způsobem nosičem štafety..., dalším, prvním, posledním, ale tak už je tu zvykem býti v bytí...
10.07.2012 13:06
Aidlin
Jup.! Hezký, úžasný. Velmi líbí,. :))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.