Pohled na schovanou lunu

Měsíc- to noční sluníčko,
prohání se čiperně po nebi,
osvítilo jí maličko
a zas vymýšlí projevy.

Hvězdy kolem ní jak od jehly dírky,
mraky mu propujčují skvrny,
chce lepší oči - chce vidět trpaslíky
a zapomenout na chmury.

Seděla tu s perem v ruce,
nemohla odtrhnouti zrak,
seděla jak ještěrky na opuce,
jen měsíc a psala tento brak.

Seděla tu každý večer
a zírala na nebeský strop,
ted trouchniví- rok s rokem se sešel
a po ní zbyl tu jenom hrob.

Hrob pod listím a mechem skryt
a ona odpočívá tiše,
Ticho v dáli, jen měsíční zas svit
však její brko stále píše.