Rozhovor s oblohou

Sama,
jen pod kontrolou cihlových strážců
jež probodávaj černou modř
před starou trafikou
sedím a hledím
do prázdna
anebo nade mě,
hvězdy odblikávají svůj noční job
a mé oči navštěvují vesmírné kraje
kde pouze vakuum a nekonečný strop.

Sama,
pod pouličními lucernami
na které se lepí můry
kráčím jindy již ztichlou ulicí
měsíc stříbří cestu mou
z úst uniká mi pára
a já si užívám tuto chvíli přítomnou.