Břemeno boží

Nenávist je jako lidská zhouba,
začíná často jako lidská Touha.
Někdy jen jako myšlenka pouhá
a z člověka prostého náhle je moula.
Kdo lásku v srdci se rozhodl nosit,
nikdy nemusí o nic již prosit.
Dostalo se mu všeho,co kdy mohl chtít.
Kdo srdce zasel si zlostí,
Navěky je odsouzen bohy prosit,
aby mu ulevili s jeho břemenem,
nenávist nyní je kamenem,
jež musí táhnout na svých bedrech.
Milováni nebudou!
Bohové sráží je žezlem,
klečíce na kolenou,
nevědíc co dál.
Všichni na ně zapomenou.
Každý z nich by si teď přál
poznat touhu,chtíč a lásku,
pocit naplnění přání o milovaného, strachu,
však nyní natahují po ní ruku.
Pozdě již, jsou otroky ležící v prachu
a odsouzeni k zapomnění.
Ty věř,že láska svět mění!
Nenávidíce,nemilován,nepoznáš co je skutečně žít!
Tak miluj ten pocit,milován být.