Cítit se nechtěná

Asi mě to neba
být pořád ta samá
(jen fajn a nikdy-dost-dobrá a zbytečná)
přehlížená jako sláma
z plastu a papíru,
nechat sebou zametat.

Ne, ne ani tak zametat,
spíš mě nikdo nechce,
řekli byste, že si po té době zvyknu,
no, na to se zvyká těžce.

Dobře, když nechcete,
nechte být,
já už nemám sílu předstírat,
že mě takhle baví žít.

Lidi, co plivou a lidi, co nadávají,
pouštějí kyselinu do mých žil,
ale víte co?
Už je mi to fuk,
tenhle příběh mě stejně nebavil.

Nádech, výdech a jdeme dál,
zas a znova předstírat,
že jsem flegmatiků král,
(a na Psance se vypisovat, ha).

Ne, tentokrát to bude lepší,
tentokrát zůstanu silná,
nikdo mě nedonutí cítit se méněcenná,
ne, tentokrát ne.

Kašlu na lidi, co mě nemají rádi,
kašlu na ty, co o mě říkají hnusný věci,
jak by řekl Eminem: "They can all get FUCKED"
já takhle žít nechci,
já přece stojím za víc.
(Nebo ne?)


Ach, kéž by mi to vydrželo dlouho…