Maková panenka

Rudé stehy nad obočím
a po celé tváři,
ale rty jen bledé stíny,
co nocí září.
Velké oči neumělé,
jen s trochou citu,
občas tak falešné,
ale nikdy prázdné.
A dvě ruce rozechvělé
s jizvami neviditelnými,
kdysi tam byly,
ale zahojil je čas a Boží mlýny.
Pořád čekám na milost
a možná i odpuštění,
nejsem žádná výhra,
ani žádný skvost.
Spíš noční můry snění.