|
Spíš nic než moc
|
Rudé stehy nad obočím
a po celé tváři,
ale rty jen bledé stíny,
co nocí září.
Velké oči neumělé,
jen s trochou citu,
občas tak falešné,
ale nikdy prázdné.
A dvě ruce rozechvělé
s jizvami neviditelnými,
kdysi tam byly,
ale zahojil je čas a Boží mlýny.
Pořád čekám na milost
a možná i odpuštění,
nejsem žádná výhra,
ani žádný skvost.
Spíš noční můry snění.
a po celé tváři,
ale rty jen bledé stíny,
co nocí září.
Velké oči neumělé,
jen s trochou citu,
občas tak falešné,
ale nikdy prázdné.
A dvě ruce rozechvělé
s jizvami neviditelnými,
kdysi tam byly,
ale zahojil je čas a Boží mlýny.
Pořád čekám na milost
a možná i odpuštění,
nejsem žádná výhra,
ani žádný skvost.
Spíš noční můry snění.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Maková panenka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nemůžu tě dostat z hlavy
Předchozí dílo autora : Cítit se nechtěná
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
katitek řekla o Delivery :Tahle holčina má strašně velkej talent. umí napsat to, co jiní ne. a její styl psaní.. dost mě dostává ta upřímnost a ten kus jí samotné v těch dílech, ty zpovědi. Teress, jsi skvělá, piš dál.

