23.06.2012
6
1521 (18)
0
Bolest a zradu, chtíč a žal,
to je vše, co jsi, drahý můj,
pro mé srdce zanechal.

Nejsem loutka na hraní,
nejsem bez citu a selhání,
Ať tahle píseň dlouho zní,
je to moje poslední.

Až uběhne tisíc let,
stovky ryzích gest,
pak spatříš zase svět.


Schovaná v rozeklaném vikýři,
nad starou zahradou opuštěná,
zapomněl jsi mě tady, můj rytíři,
světem a lidmi zkažená.
 24.06.2012 22:41
Ten závěr je to nejlepší z básně(-:
 24.06.2012 20:22
nádherná ale bolestivá,avšak chápu tě ač jsem chlap :) myslím že se todle stává čímdál častěji a je to hrůzovec :(
 24.06.2012 13:47
Devils_PIMP: Fajn, ted jsem dokonale zmatená :-D ale asi děkuju :-)
Děkuji všem za komentáře :-)
 24.06.2012 11:25
 Devils_PIMP
Tuma tam timto utece ale to nic nekazi tuto -:) velmi hezke
 24.06.2012 10:47
Ono to přebolí, věř mi :) Báseň se mi líbí
 24.06.2012 00:26
Toho jsem se vždycky bála, že mě někdo opustí a zradí , jenom pro svůj chtíč a pro svou sobeckost a prostě jenom proto , že už mě nechce....to je moje noční můra...a celý život bude :(
Líbí se mi , jak je napsaná..toto mě vyděsilo více, než Devilovka .

zapomněl jsi mě tady, můj rytíři,

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.