Jen světlo září do krajiny

Tvůj pevný bod na těle
kde zůstává mlčenlivá
vteřina
mění se prázdnota
tak rozechvělá
ústa jsou pro slova
v náruči spojená
ozvěna
řekni to znova
na to se zapomíná
jen tvoje zvědavost
promoklá na kost
tiše ti šeptá
ráno jen dává ti vale
potom sen se převaluje
když se tak tvaruje
jak štěstí co je pochopeno