Síla zvyku

Byla mi kdysi za družičku,
ramínko zdobil rozmarýn,
hravost, která sluší lvíčku
panenka z éry krinolín,

na klín mi sedla, bez všech léček
nožku si šupla pod zadeček

Śel čas, já svědkem byl to ráno
kytice, závoj a bílý šat
když velké zaznívalo ANO,
pak měl jsem na co vzpomínat

když v čele stolu, žertem trošku
vsunula pod zadeček nožku

Již volnost nám zas byla dána,
je mezi námi jen dvanáct let,
že v samotě jsou smutná rána
tak máme o čem přemýšlet

cigareta, kouř otazníků
a nožka? Opět podle zvyku