přidáno 08.01.2008
hodnoceno 4
čteno 1425(18)
posláno 0
Byla mi kdysi za družičku,
ramínko zdobil rozmarýn,
hravost, která sluší lvíčku
panenka z éry krinolín,

na klín mi sedla, bez všech léček
nožku si šupla pod zadeček

Śel čas, já svědkem byl to ráno
kytice, závoj a bílý šat
když velké zaznívalo ANO,
pak měl jsem na co vzpomínat

když v čele stolu, žertem trošku
vsunula pod zadeček nožku

Již volnost nám zas byla dána,
je mezi námi jen dvanáct let,
že v samotě jsou smutná rána
tak máme o čem přemýšlet

cigareta, kouř otazníků
a nožka? Opět podle zvyku
přidáno 28.03.2023 - 03:05
Příjemné počtení a krásně obyčejná.
přidáno 11.01.2008 - 20:15
...jo jo...úsměvný, lidský příběžíček...och, jak rozumím...:-)))
přidáno 11.01.2008 - 15:55
Nalézáš spoustu krásna v jejím "obyčejném" zvyku....;)...moc krásná báseň...hladí po duši...
přidáno 09.01.2008 - 20:03
:-)))..roztomile - rozmarná.......v tůni životní pravdy..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Síla zvyku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : K povzbuzení
Předchozí dílo autora : Kdě že ta

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming