07.06.2012
7
1679 (8)
0
Slunce nad obzorem svítí
luční kvítí se za ním obrací
lidé v trávě leží
paprsky k sobě lákají

Jen jeden se jim vymyká
všeobecný klid odmítá
starostmi je obklopen
bolestí a bídou zaplněn

Neví nic o radosti
vše se mu ztrácí
tam někde v dali
zapomněl jak žít.

Ve vzpomínkách se ztratil
dlouhou čáru nakreslil
za svým bytím
čekajíc na setkání se stářím.

Ze sbírky: Na louce zelene
 13.08.2012 10:17
Hmm... Bohužel pravda... Radši na to nebudu myslet...Pěkné
 22.06.2012 23:33
Lössenie Eruzel: ano člověk je stár tolik na kolik se cítí
 08.06.2012 12:17
poprvé jsem začala řešit stárnutí asi v devatenácti...dnes mi to přijde legrační, já se rozhodla nestárnout
 08.06.2012 00:18
ŽblaBuňka: taron: já vim tak trochu je to o mé a jak si sebe představuji stárnout
 07.06.2012 23:10
Jo..
 07.06.2012 21:23
... proč tak smutné, i stáří umí být pěkné.
 07.06.2012 16:47
 Devils_PIMP
Par kotrmelcu jsem udelal - ale ani nahodou jich nebylomtolik jakomdrive - tve zatim nejlepsi

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.