![]() ![]() ![]() ![]() |
Večerem voněl jasmín
Do ticha uliček
cinkavě zpíval déšť
Hluboko
až na dně staré kašny
leskly se
tisíce drobných přání
A tenkrát
vprostřed noci
kdosi tam pustil
malou rybku
Pro všechny
Pro sebe
...
Naděje neumírá
jen slabost v nás
někdy ji zabíjí
Do ticha uliček
cinkavě zpíval déšť
Hluboko
až na dně staré kašny
leskly se
tisíce drobných přání
A tenkrát
vprostřed noci
kdosi tam pustil
malou rybku
Pro všechny
Pro sebe
...
Naděje neumírá
jen slabost v nás
někdy ji zabíjí

Nádherná. A sedla. Výstižnou myšlenkou, krásným zpracováním a opět tou krásnou snivostí, kterou jsou tvé básně protkány. :-)

Yasmin: Jejda, děkuju! Jestli z těch básniček někdo něco čerpá, neskutečně mě to těší :-)

Yasmin
jó, vůně jasmínu! :O))) a díky za tu naději..! že v tvých básních stále je. a máme ji tak z čeho čerpat! :O)

taron: Díky za postřeh. Máš pravdu. Ale pokusím se ti vysvětlit, proč to tak nechám. Jde mi právě o tu naději. Poslední dobou tady čtu spousty zoufalých výkřiků. Život se nemazlí (většinou) s nikým - ale je jenom na nás, jestli se budeme utápět v beznaději a stavět vlastní bolesti na odiv. Nemyslím, že jsme na světě proto, abychom se trápili. Vážím si lidí, kteří si už v životě lecčím prošli (a tím nemyslím rozchod s přítelem nebo přítelkyní) a přesto kolem sebe dokážou šířit pozitivní náladu. Ti v sobě tu naději umřít nenechali.

Hm..kvalita se pozná na první pohled..jen mě zarazil konec....to někdy ji zabíjí - nedala bych tam " jí" . Prostě jenom - někdy zabíjí...
jen slabost v nás
někdy zabíjí
..protože slabost nezabíjí jenom naděje, ale zabije všechno v nás , jinak to je můj pohled..báseň je na 99,99999 % stoprocentní :)
jen slabost v nás
někdy zabíjí
..protože slabost nezabíjí jenom naděje, ale zabije všechno v nás , jinak to je můj pohled..báseň je na 99,99999 % stoprocentní :)

Tenkrát a taky teď
je krásný ten tvůj vodní svět
Jsi rak a nebo ryba
Pletu se? Moje chyba
A tvoje básně skvostem jsou
Tvé sny nás k vodě odnesou
A obklopí nás s noblesou
hodnou básníka rozeného
dík za tu kapku snění tvého
je krásný ten tvůj vodní svět
Jsi rak a nebo ryba
Pletu se? Moje chyba
A tvoje básně skvostem jsou
Tvé sny nás k vodě odnesou
A obklopí nás s noblesou
hodnou básníka rozeného
dík za tu kapku snění tvého
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tenkrát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Povodeň
Předchozí dílo autora : V tichu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.