30.05.2012
4
1468 (7)
0
Stojím na nádraží z něhož už dávno odjel můj vlak.
Stojím tu a čekám možná jen na zázrak.
Stojím a čekám zda vrátí se čas,
co vstoupil mezi nás.

Stojím, čekám a v srdci svírá mě bol,
nezmizel jako ty s dusotem kol.
Stojím a v mysl se myšlenka vkrádá.
zda vůbec mělas mě ráda.

Proč se jen trápím už pátý rok.
Přijíždí půlnoční vlak.
Stačil by krok.
 31.05.2012 12:47
Jo..taky si myslím , že člověk by neměl příliš otálet, když mu ujede jeden vlak , tak si stopni pozdější...nečekej na nic....dojedeš tam , kam dojet chceš..a to je důležité :)
 31.05.2012 08:47
Nestůj, neskákej, nasedej
Vydej se prvním vlakem ranním
Pospíchej, ujíždí, chvátej za ním!
Za ním a za kým jistě ptáš se
Za životem! V celé světakráse.

Malinko depka tam na konci, moc krásný dílko.
 31.05.2012 08:23
Hmm lyricko epická báseň i k zamyšlení..ten konec...... lehká deprese zda žít či nežít dál....
 30.05.2012 23:31
Nastup a zjisti, kam jede tenhle vlak,
z toho, co ujel, je dnes nejspíš už vrak.
Tak jdi a poznávej, možností je dosti,
nedopusť aby na tom nádraží našli jen tvé kosti.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.