11.05.2012
4
1310 (9)
0
Jdu zelenou klenbou kvetoucích lip a platanů
pěšinou spánku, když sny se už zdají
krajinou slunce a rudých červánků
na trylcích ptáků, kteří tvé jméno znají


Slunce mě přivítá, v té krajině snění
vítr nese mě v náruči, to vracím se domů
úsměv tvůj, tvé hnědé oči zářící
něžně mi napoví
že zde svoji, již zůstanem na věky věků
 02.11.2019 14:47
moc krásné :)
 12.05.2012 00:40
... jéjej, muži umí věcí, především milovat vás ženy přeci.
Co se básně týče, souhlasím s vámi, milé dámy.
 11.05.2012 22:01
Jéjej ...i muži umí být romantičtí...krása :)))
 11.05.2012 17:25
 Firel
pekna :) moc pekna :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.