Večerní rozmluva s můzou..mou
přidáno 07.05.2012
hodnoceno 1
čteno 621(6)
posláno 0
V životě když potkáš člověka co opravdu tě zná...
Hned v lepším stavu duševním žije duše tvá...

Pochopíš už od začátku proč bije srdce tvoje...
Už na problémy nejsi sama těd už jsou i moje...

Rozumět srdci není jak rozumět druhé hlavě...
Jenom můj mozek zatím nepřemýšlí zdravě...

Tak ptám se proč tak dlouho čekali jsme na sebe...?
A proč i v noci nemohu přestat myslet na tebe...?

Nemůžu si zkrátka pomoct já mám tě prostě rád...
s tebou chtěl bych přestat svýho života se bát...

I když oba dobře známe pravdu jak to vlastně chodí...
Dospělej že dospělímu v těchto citech pořád škodí...

I přesto všecko já mám stále ten pocit...
Že jsi pořád se mnou a tím myslím i v noci...

Mezi sebou hrajem pořád dokola ty stejný hry...
Jak je možný že nemíváme pořád dokola zlý sny...?

Zatohleto co děláme si potřeba byl by trest...
aspon facka v realitě a ne jen srážka z mezd...

Baví nás to ubližovat a ničit druhou duši...
Úsměv by nám neslušel za to smutek nám všem sluší...

Já nechápu proč takhleto v mým životě má to být...
Poznat pravdu je jak provlíct uchem jehly tlustou nit...

Snažíme se milovat a učíme se znova žít...
o ideálním světě chceme přestat jednou provždy snít...

Tak proč v sobě potlačujem to co v sobě všichni máme...?
Spíš bojíme se komu do ruk opět svoje srdce dáme...

Proč i když střašně chceme bojíme se milovat...?
Sami přece dobře víme že rychle můžem litovat...

Nezbývá nic jinýho než v duši stále pořád snít...
V realitě okolností už nechceme nikdy hnít...

Stejně zvláštní trocha je že zrovna my dva spolu...
Bud jsi cesta za štěstím nebo cesta do hrobu...

Přesto všecko já mám tě hrozně rád...
už nebudu se svojich citů už nebudu se bát...


Nedokážu předstírat na tebe svůj vztek...
Na duši mé zůstal mi po tomhle zas flek...

Tak člověka co potkal jsi tak toho si važ...
Ze života ráj na zemi udělat se snaž...

Ten člověk co změnil ti tvůj dosavadní svět...
Nebyl pouhá květina to z lásky byl květ...

Květ co ve svých rukou zrovna ty jsi dřímal...
v době kdy záleželo jak zrovna jsi to vnímal...

Obklopil tě láskou a učil jak ostatním ji znova dáš...
za svůj úspěch ručíš si svou šanci v rukou stále máš...

Tak vsázíš na jistotu už nechceš štěstí pokoušet...
Lásky místo litru..tobě stačí už jen pouhý doušek...

Tak jdu si pro tebe ja chci s tebe pít...
nebojím se budoucnosti..jen s tebou chci od těd být...
přidáno 07.05.2012 - 16:19
Proč i když střašně chceme bojíme se milovat...?
Sami přece dobře víme že rychle můžem litovat...

Tak toto mě nejvíce oslovilo...já už se nebojím...povím , co povědět chci...cítím , co cítít chci..miluji, když milovat chci..:) Můžu nakonec litovat...ale i tak řekla jsem upřímně, co cítím a to je jedna nula pro mě :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noční svšdomí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Volání o pomoc
Předchozí dílo autora : pozvanka na rande :-)

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku