Bez N

Vilná kunda spadla mi do klína
Hřejivost její mě obepíná
Tímto dnem, přestal jsem již
Tu kouli v prázdnu proklínat

Myšlení svorně rekapituvalo
Již nepřemýšlím nad bohem
Nikdy jsem sám se sebou
Nebyl zrovna spokojen…

Nicméně teď je mi známo
Že ze spárů myšlení
přimhouřené boží oko
K lacinému úniku je dáno