přidáno 30.04.2012
hodnoceno 4
čteno 1117(6)
posláno 0
Z růžových květů si nechat splést korunu zlatou,
ze všedních dnů ze slunce záře
nechat si rozkvést rudé tváře.
Z kapek vody slzy štěstí přeměnit,
z lýka splést pouto, které nelze více rozpojit.
Z trávy vymotat svěžest jarní,
dát si ji pod polštář z pavoučích nití.
Z mraků nad námi udělat si peřinu a jít spát.
Z jemnosti všeho živého nechat si něco zdát.
Z koho to vychází?
Z toho kdo má rád.
přidáno 01.05.2012 - 10:13
taron: Moc ti děkuji, je to milé, tvoje básně se mi taky moc líbí, píšeš o samých milých i nemilých věcech mile, hezky, s takovou zvláštní pečlivostí a citem. Tak děkuji :)
přidáno 30.04.2012 - 21:19
Ty víš, že tě ráda čtu ..a víš proč ? Protože jsi nenápadná, klidná, tichounká, ale dobrá...myslím , že máš z těch mladých , co tu jsou, jeden z největších darů nadání k poezii :))
přidáno 30.04.2012 - 16:30
Opravdu se ti povedla
přidáno 30.04.2012 - 14:28
Báseň pěkná uvolňující jen tam máš chybu: 7 verš : "poustář" asi tam má být "polštář" ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z něčeho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Oba dva jsou ztracení
Předchozí dílo autora : 9.5 1996 jen tak?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming