Z růžových květů si nechat splést korunu zlatou,
ze všedních dnů ze slunce záře
nechat si rozkvést rudé tváře.
Z kapek vody slzy štěstí přeměnit,
z lýka splést pouto, které nelze více rozpojit.
Z trávy vymotat svěžest jarní,
dát si ji pod polštář z pavoučích nití.
Z mraků nad námi udělat si peřinu a jít spát.
Z jemnosti všeho živého nechat si něco zdát.
Z koho to vychází?
Z toho kdo má rád.
ze všedních dnů ze slunce záře
nechat si rozkvést rudé tváře.
Z kapek vody slzy štěstí přeměnit,
z lýka splést pouto, které nelze více rozpojit.
Z trávy vymotat svěžest jarní,
dát si ji pod polštář z pavoučích nití.
Z mraků nad námi udělat si peřinu a jít spát.
Z jemnosti všeho živého nechat si něco zdát.
Z koho to vychází?
Z toho kdo má rád.
01.05.2012 10:13
taron: Moc ti děkuji, je to milé, tvoje básně se mi taky moc líbí, píšeš o samých milých i nemilých věcech mile, hezky, s takovou zvláštní pečlivostí a citem. Tak děkuji :)
30.04.2012 21:19
Ty víš, že tě ráda čtu ..a víš proč ? Protože jsi nenápadná, klidná, tichounká, ale dobrá...myslím , že máš z těch mladých , co tu jsou, jeden z největších darů nadání k poezii :))
30.04.2012 14:28
Báseň pěkná uvolňující jen tam máš chybu: 7 verš : "poustář" asi tam má být "polštář" ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.