přidáno 01.05.2012
hodnoceno 1
čteno 595(6)
posláno 0
Ze zmařeného nitra
v srdci truchlivost mi zbyla.
V kaluži krve tápám,
jaké to je zrovna, když vzpomínám...
A na tebe, všechno spadlo na tebe,
ty za to můžeš, že...

Jsem sama.
V opuštěných koutech,
zima mi lehá na ruce
a vlhkost jde po rtech,
které snad dvacet let nikdo nelíbal,
ten dotyčný prý hned nestíhal
a potom se na to všechno raději vykašlal.
Na mě?
Chápete?
Na mou duši,
na mé srdce co ještě tou samou láskou buší?
Zmiz mi z očí!!!
Odejdi, vyjdi vztříc tomu svému světu,
když chceš být sám, proč mám být sama?

Protože chci jenom tebe?
A nemyslím na sebe?
Nebo chci žít ve staru,
že tvojí ženou zůstanu?
Jsi teda můj a já tvá?
Nebo jsme ztraceni oba dva?
přidáno 02.05.2012 - 22:17
Ztraceni oba dva, pokud někdo někoho drží násilím :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Oba dva jsou ztracení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mraky
Předchozí dílo autora : Z něčeho

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku