S donucením, otráveně,
lepím pytlíky.
Jednou malý, jednou tenký,
jednou veliký.
Lepím je tam s kamarády
co mi osud dal.
Lepím je už pátým rokem
a budu asi dál.
Jinou práci nedostanu
i když na to mám.
Jedině mě utěšuje,
že v tom nejsem sám.
Bachaři nás buzerují,
že jsme pomalí,
ale my jsme o tu práci
nikdy nestáli.
Tohle asi už moc dlouho
snášet nebudu,
ještě jedno blbý slovo,
dám mu přes hubu.
Další rok mi nepřidají,
doživotí mám.
Když mě zavřou do ajnclíku,
aspoň budu sám.
Ajnclík to je malá kobka,
není veliký.
Nebudu tam, ale muset,
lepit pytlíky.
lepím pytlíky.
Jednou malý, jednou tenký,
jednou veliký.
Lepím je tam s kamarády
co mi osud dal.
Lepím je už pátým rokem
a budu asi dál.
Jinou práci nedostanu
i když na to mám.
Jedině mě utěšuje,
že v tom nejsem sám.
Bachaři nás buzerují,
že jsme pomalí,
ale my jsme o tu práci
nikdy nestáli.
Tohle asi už moc dlouho
snášet nebudu,
ještě jedno blbý slovo,
dám mu přes hubu.
Další rok mi nepřidají,
doživotí mám.
Když mě zavřou do ajnclíku,
aspoň budu sám.
Ajnclík to je malá kobka,
není veliký.
Nebudu tam, ale muset,
lepit pytlíky.
06.10.2013 12:54
Zamila
Chi chi :-)
29.04.2012 16:44
Naštěstí také ne, ale kdo ví, co budoucnu nastane. Pro tuhletu poezii si vystačím raději jen s fantazií.
29.04.2012 07:20
Pěkné, vtipné, po ránu jsme se zasmálí, jen doufám, že je to jen báseň a né skutečnost
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.