Fénix

Měl duši na několik části rozdělenou.
Na tu zlou a zatemněnou.
Přátelskou, nakonec zastřelenou.
Pak tu krvácející, tu inteligentní,
Ta byla jeho ranou nezacelenou,
Kvůli ní padl.

Bojoval.
Za co, to já pořádně nevím.
Vím však, že bojoval svým srdcem celým,
a nikdo to nechápal.
Viděl jsem vždy co v něm za bojovnost je.
Po boji byl rozdrápán, pokud někoho on sám nerozdrápal.

Duši temnou měl.
Černou.
Havraní.
Zvrácenou mysl taky měl.
Nechal by tě klidně shnít mrtvého,
než tě nerozdrápají havrani,
to bylo, co jeho skořápka tvrdila.
On to věděl, bylo nás několik.
Byli jsme jiní.

S Caesarem se rád ztotožňoval.
Však pravdu mnohdy nemíval.
Bratr s bratrem, rukou v ruce,
mysl s myslí to stvoření mělo propojeno.
Kdo ho znal, ten vše věděl.
Věděl, že to byl jen obyčejný snílek,
který hledal příležitost a přítele,
se kterým by své sny dosníval.
Jednoho takového našel.

Jako pták fénix, umřel a popelem se vstal.
Však najednou z popele..
plamínek se vzňal,
a můj dobrý přítel oživl.
Z mrtvých vstal.

Je stále tady,
já to vím dlouho,
přestal jsem se již dávno domnívat.

On je tu!
Je stále tady!
Jen moc nechce povídat.