Pro někoho(P.Š.), kdo v mém srdci kdysi zanechal hluboký otisk, který ale nikdy nezabolel...
 03.01.2008
5
2036 (22)
0
Ať jsi, kde jsi,
Podívej!- bílé perly- paní Zima hází ti je pod boty,
A já tady vzpomínám...,
jak kdysi…… já a ty…..
Já vím, já vím, že by ses smál,
a láskou tvou by i sníh tál,
tak čistou a bělostnou,
tvého srdce písní milostnou,
jež netrápí a nebolí,
ač zná života soukolí!

A díky bělosti tvého žití,
vzpomínka na tebe tak hebce svítí,
a ať slunce vyjde kolikrát,
bude mě hřát napořád.
 06.01.2008 14:01
Děkuju, Bedo, za kompliment! Inspiroval jsi mě- zítra na l. uvidíš k čemu:-)
 06.01.2008 11:43
píšeš báječně a je věčná škoda že jsi na literu všecko tenkrát smazala:-(
 04.01.2008 18:20
Shane už všechno řekl. Takže já jenom souhlasím.
 04.01.2008 18:19
Moc hezká báseň...hlavně mě zaujaly první dva řádky...ty jsou nádherné;)
 03.01.2008 18:35
Vzpomínky nám někdy dávají pěkně zabrat!Ale nebýt jich, cítili bychom se nějak ochuzeni, náš život by se zdál být bez chuti, bez barvy, bez zápachu...Prostě nudný a zbytečný!

Přijď, kdekoli jsi v tuto chvíli,
na křídlech vánku přileť sem,
vzpomínkou na Tě srdce sílí,
já stále nosím Tě v tom svém!
...jsem si tedy dovolil...pár veršíků...s Tvým laskavým svolením, Ivčo!... jsem si dovolil... ;o)))

Honem se všemu zasmějme, abychom nemuseli nad tím plakat!To je jediná cesta, jak to přežít! Rozvíjet to krásné, na to druhé pozapomínat a nezapomínat se usmívat, alespoň 1x denně, raději vícekrát, mít trpělivost s druhými a umět si pro ně najít čas, úsměv a snad i trochu Lásky ve svém srdci...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.