Věřím

Věřím..
obnažené kosti svědomí překrývá bolest,
krev hříšníků, jež pod maskami bezcitnosti skrývají duše
příliš křehké..
křehčí, coby porcelanové srdce za vytrynou,
jehož vzácnost ovšem jako diamantové nezdobí..
dost jest masek,
pláče po nocích, smíchu svědomí
v zarytém vědomí...
věřím..
osudy nejsou přísné,
lidé drží metlu a určují kolik smetí poklidí.
kolik místnosti udělají ve třpytu čisté..
naposledy!
Potom i mě budou míti za blázna,
jejíž vlákna jsou od nikud někam,
z tama pryč a zpět..,
ale já věřím..
Vy by jste měli chtít..
dokud je čas,
jehož srdce odbíjí každou vteřinou dále..