Moje básnická krize

Mé rty zchřadly závistí,
dívajíc se na stránku,
která je plná pověstí,
já ulehla do spánku.

Kde rýmy mi mizí,
chci složit baladu,
ale jsem v krizi,
má múza je o hladu.

Nevěřícně se dívám,
co z úst mi vychází,
že s anděly zpívám,
a z pekla pocházím.

Patřím snad do ústavu,
jehož jméno nechci říct?
Je konec červenajících se líc.

Už mě nebaví psát klišé rýmy,
nahradit je synonymy,
a tvářit se,
že je to fér,
svět básníků je plný nelítostných her.

Já už hledám v televizi rýmy,
které nenajdu,
já už nemám žádnou vizi,
jsem v tzv. ofsajdu.

Z téhle té zlé noční můry,
já už nikdy nevstanu,
jsem jak na nekonečném mejdanu,
však já jednou povstanu……