10.03.2012 2 787(10) 0 |
Už věčně a dlouze,
jen věčně a pouze
chtěl jsem být sám.
Hleděl jsem na trošku štěstí,
které mne jen obletělo,
hřejivé objetí, které mi ublížilo,
je pořád bolestné.
A ty víš, že mne nic neraní,
že bolestí se nezmírám,
strasti, haně, trápení
se vyhýbám.
Co dělat mám, když si ke mně přišla,
jako teprve v tvých letech,
bledá, pohublá, však vlasy zrzaté,
jak liška?
Oči tvé se tehdy přivíraly,
naše ruce proplétaly,
nevěřilas tehdy tomu
ani já nevěřil.
A teď si tady?
Sama, bez něho?
Spocená tvá bledá tváře,
oči jasnější než dříve,
udělal bych cokoliv,
nebýt té chvíle když....
Ale ty víš.
Stejná, ale jiná,
krásná, ale smutná jsi,
co se stalo?
Co se stalo?
Ty se ptáš?
Celé dny, roky, měsíce,
čekám
a ty ne(za)voláš?
Bylo to tak lepší.
Včem?
Nemusel jsem se bát,
že se máš jinak, třeba
hůř.
Nechceš mě vidět?
Rozumím, číst ti myšlenky neumím.
Ale něco ti povím.
Kdyby jsem byla hluchá a ty taky,
nebylo by to lepší,
kdybychom nic pak o nás neslyšeli.
Nemluv o tom,
srdci jsem vzal chtíč,
odpusť si to gesto
a vítej krásná moje SESTRO.
Aspoň na chvíli.
Lituji, že jsem se to kdy dozvěděl,
že si jí mi byla a jsi,
ale nakonec přece nemůžu s tebou být,
nutilo by mne to s tebou žít.
Neříkej, to co už odvál čas,
vím, náš otec se neptal nás,
naše matka myslela, že uhořel si
a já o tobě jen slýchala, ale pak
jsem se do tebe zamilovala,
nevěděla jsem kdo jsi,
to velká moje chyba,
ještě ,že jsem se to včas dozvěděla.
Tohle je má a Thomasova dcera.
Krásná, jak říkám,dobře,
vítej sestro mezi námi,
pokusíme se smýt ty šrámy
a tohle je moje rodina.
Tak tedy vítej po letech!
jen věčně a pouze
chtěl jsem být sám.
Hleděl jsem na trošku štěstí,
které mne jen obletělo,
hřejivé objetí, které mi ublížilo,
je pořád bolestné.
A ty víš, že mne nic neraní,
že bolestí se nezmírám,
strasti, haně, trápení
se vyhýbám.
Co dělat mám, když si ke mně přišla,
jako teprve v tvých letech,
bledá, pohublá, však vlasy zrzaté,
jak liška?
Oči tvé se tehdy přivíraly,
naše ruce proplétaly,
nevěřilas tehdy tomu
ani já nevěřil.
A teď si tady?
Sama, bez něho?
Spocená tvá bledá tváře,
oči jasnější než dříve,
udělal bych cokoliv,
nebýt té chvíle když....
Ale ty víš.
Stejná, ale jiná,
krásná, ale smutná jsi,
co se stalo?
Co se stalo?
Ty se ptáš?
Celé dny, roky, měsíce,
čekám
a ty ne(za)voláš?
Bylo to tak lepší.
Včem?
Nemusel jsem se bát,
že se máš jinak, třeba
hůř.
Nechceš mě vidět?
Rozumím, číst ti myšlenky neumím.
Ale něco ti povím.
Kdyby jsem byla hluchá a ty taky,
nebylo by to lepší,
kdybychom nic pak o nás neslyšeli.
Nemluv o tom,
srdci jsem vzal chtíč,
odpusť si to gesto
a vítej krásná moje SESTRO.
Aspoň na chvíli.
Lituji, že jsem se to kdy dozvěděl,
že si jí mi byla a jsi,
ale nakonec přece nemůžu s tebou být,
nutilo by mne to s tebou žít.
Neříkej, to co už odvál čas,
vím, náš otec se neptal nás,
naše matka myslela, že uhořel si
a já o tobě jen slýchala, ale pak
jsem se do tebe zamilovala,
nevěděla jsem kdo jsi,
to velká moje chyba,
ještě ,že jsem se to včas dozvěděla.
Tohle je má a Thomasova dcera.
Krásná, jak říkám,dobře,
vítej sestro mezi námi,
pokusíme se smýt ty šrámy
a tohle je moje rodina.
Tak tedy vítej po letech!
Bolelo to stejně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Příjemné naivní jaro
Předchozí dílo autora : Kus života
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Prue-Halliwell [17], Aliwien [17], tami [14], morava [14], Padvephyr [12], Špunt [11], Modrý Vrabec [7]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))