Kus života

Vůně mě láká
jak slepého k cíly,
vnímám aroma,
prožívám tuto chvíli...

Ale poněkud cize


Chybíš mi domove,
domove můj,
zraněná kolínka
a kravčí hnůj...

A života ještě méně než půl



Prastaré hobliny,
senoseč čerstvá,
byl to ráj andělského dávna,
vše počem prahnu od nedávna...

A marně


Hledám tě po čase,
když vyrostla jsem,
jak ta statná lípa naše,
zarostlé údolí,
tráva je seschlá,
kde jsou ty stromy...


A kde je domov?


Za tu dobu vše je jinak,
můj domov,keře,
z dětství smích na poli,lukách
a voda z potoku,z čeho si tady,
ve slepých slukách?
Co si zpatlal čase?

A v mém hlase smutný rým,
zarazil čas věčný klín.

Pro každého jenom báseň...

A pro mě vzpomínka