Sním

S rozervaným malířem chci u Montmatre žít.
V jednom ze starých domů, pod střechou ateliér mít.

Za francouzským oknem zdobeným voálem,
tam stojím jemu nahá, kdy jen chce modelem.

Ve dne levné menu, z plodů moře a země.
V noci nejbohatší menu, jen z něho a ze mě.

Laskám jeho dlouhé hnědé vlasy, běhám v jeho zašlé košili.
Večer zpívám dole v baru šansony, opouštím ho jenom na chvíli.

Až pod srdcem plod lásky poroste, prodáme všechny skvělé obrazy.
Přestěhujeme se do Provence, láska s námi také dorazí.

A obklopeni polem levandule, se potloukáme s dětmi ledabyle.
V ohradě se pasou naše koně, snídáme při hudbě na balkóně.
Obrázky maluje jen z dlouhé chvíle a já mu k tomu zpívám mile.

Sny ty mi nikdo neukradne, i když vím že se nesplní.
Možná teď někdo sní si tajně, o životě mých všedních dní.