|
|
"Tlačte maminko"
"Já nechci!" zakřičela žena zoufale.
"Musíte, děťátko musí hned ven."
"Ježíši!"
"Už vidím hlavičku."
Žena zavyla bolestí.
Ven se vyloupla hlava. Pak jedno ramínko i s ručičkou. Ručka se pohnula a zapřela se. Děcko se samo tlačilo ven. Matka naposledy vykřikla a omdlela. V poslední křeči jí z úst vytryskla tmavá krev. Doktor si jen vzdáleně uvědomoval, že porodní asistenka křičí.
Nemohl od toho výjevu odtrhnout oči. Dítě mělo venku obě ručičky a mocně zabíralo, aby uvolnilo zbytek těla z vagíny. Šlo mu to ztěžka. Podívalo se na lékaře a usmálo se. Odhalilo droboučké ostré zoubky.
" Tak vytáhneš mě konečně, ty zkurvenče?"
Teď teprv si doktor všiml dvou růžků, rýsujících se na holé hlavičce.
"Já nechci!" zakřičela žena zoufale.
"Musíte, děťátko musí hned ven."
"Ježíši!"
"Už vidím hlavičku."
Žena zavyla bolestí.
Ven se vyloupla hlava. Pak jedno ramínko i s ručičkou. Ručka se pohnula a zapřela se. Děcko se samo tlačilo ven. Matka naposledy vykřikla a omdlela. V poslední křeči jí z úst vytryskla tmavá krev. Doktor si jen vzdáleně uvědomoval, že porodní asistenka křičí.
Nemohl od toho výjevu odtrhnout oči. Dítě mělo venku obě ručičky a mocně zabíralo, aby uvolnilo zbytek těla z vagíny. Šlo mu to ztěžka. Podívalo se na lékaře a usmálo se. Odhalilo droboučké ostré zoubky.
" Tak vytáhneš mě konečně, ty zkurvenče?"
Teď teprv si doktor všiml dvou růžků, rýsujících se na holé hlavičce.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Narození děťátka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Paradox
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Páárkchen... [18], mononoke [18], daissy [18], Hledající [18], candy [14], geek [13], Barboratincl [13], Nial [11], Kain257 [10], annomalie [1]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

