osobní
 15.02.2012
6
1219 (11)
0
Ztracený polibek prořízl tmu
letěl a ztrácel se několik dnů,
a vodové dělo slaných slz
zničilo několik přesladkých snů.

A on seděl shrbený a zničený,
schovaný v koutě,
neschopný jak ryba,
co chybí jí ploutev.
A krev mu z rukou tryskala,
z rozřízlé žíly,
odcházel do nebe,
páč zmizely mu síly.

Své trable co měl,
v mozku si promítal.
Litoval svých činů.
Plakal a naříkal.
Tiše se smál,
přeci jen to sám o sobě věděl;
Byl planety král,
jen to prostě neříkal.

Tělo jeho bezvládné sklouzlo po bílé zdi,
vlastně už zčásti červené a ne na pár dní,
krev deprimovaného válečníka, co za lásku bojoval
na tom místě od teď věčně spí
tak věčně, kolik jeho duše v nebi plakat bude.
 15.02.2012 22:21
 SSS
Jo. Nemá to chybu...
 15.02.2012 22:19
Hodně smutná...hodně žalostná..
 15.02.2012 22:02
Nadpozemsky krásně smutná .
Sama si říkám , že jsem toho měla dost , tohle je ještě něco , co jsem nezažila . . .
Derrie .
 15.02.2012 22:01
Já dnes nejsem smutná, ale teď vnímam to zoufalství co je v té básni.
 15.02.2012 21:52
D_P: Ach jo.. bratře můj. :'/
 15.02.2012 21:51
 D_P
děcka ja jsem ´dnes uz takhle smutny - proc mi to delate? hm? jinak to nema chybu... je to bolestne az hruza

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.