|
Po delší odmlce jedna ze začátku semestru...
|
Maluju si pohádku
o čase, co jde pozpátku.
Běží, běží, vrací zpátky
krásné chvíle, krásné svátky.
Maluju si pohádku
o čase, co jde pozpátku.
Je tak jiná než ten svět,
jenž nenajdeš ve svých snech.
Maluju si pohádku
o krásném lásky pozlátku.
Chce to čas, tak mi ho dej;
dej ho - vždyť není na prodej.
Maluju si pohádku,
že nezdravím tě na dálku.
Drž mě pevně, pojď sem blíž,
od času teď máme klíč.
o čase, co jde pozpátku.
Běží, běží, vrací zpátky
krásné chvíle, krásné svátky.
Maluju si pohádku
o čase, co jde pozpátku.
Je tak jiná než ten svět,
jenž nenajdeš ve svých snech.
Maluju si pohádku
o krásném lásky pozlátku.
Chce to čas, tak mi ho dej;
dej ho - vždyť není na prodej.
Maluju si pohádku,
že nezdravím tě na dálku.
Drž mě pevně, pojď sem blíž,
od času teď máme klíč.
16.02.2012 13:01
Vir
Mně se to zdá být spíš smutné a upřímné. Vyjádřená potřeba snít, že pozlátko se může změnit na vyšší kvalitu.
15.02.2012 20:13
To puero: Přesně tak to bylo myšleno - infantilní ve stylu dětských básniček, akorát ten konec už moc dětské téma není :-D
15.02.2012 14:02
D_P
Mě se to líbí
15.02.2012 13:17
Je to sice infantilní až hrůza.....ale je to tak kouzelně roztomilé! Puero má rád nehrotící básně, které jdou nenásilně od svého začátku do svého konce. (Chtěl bych být plyšovým medvídkem, mít místo očí dva knoflíky a být vždycky poruce)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.