|
Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!
|
Rád hladil bych Tvé vlásky,
z očí směl něhu pít,
a na perutích Lásky
s Tebou až k nebi vzlít!
Rád líbal bych Tvé rety,
bájný zdroj sladkých zpráv,
poslouchal kastaněty,
a pyšný byl jak páv!
V náruči tělo svíral,
co jak prut je pružné,
vášnivou touhou zmíral
po Tobě, děvče mé!
z očí směl něhu pít,
a na perutích Lásky
s Tebou až k nebi vzlít!
Rád líbal bych Tvé rety,
bájný zdroj sladkých zpráv,
poslouchal kastaněty,
a pyšný byl jak páv!
V náruči tělo svíral,
co jak prut je pružné,
vášnivou touhou zmíral
po Tobě, děvče mé!
Ta největší vzdálenost je od našeho srdce k předmětu naší touhy! A když víš, jak na to, změní se v tu nejkratší! Všechno je jen relativní a záleží na našem vlastním postoji...
hej...tohle ted taky resim...stejne...to bych take delala...ach lasko...:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co bych rád! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Marnost
Předchozí dílo autora : Ty jsi můj klenot malinkej!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Azanyrmuth [14], miroslawek [13], Daniel [12], Ignácius J. Reilly [11], MichaelaČ [10], BlackDiamondSheep [9], Gerslik [9], Em4nueI [7], Našeptávač [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

