|
Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!
|
Rád hladil bych Tvé vlásky,
z očí směl něhu pít,
a na perutích Lásky
s Tebou až k nebi vzlít!
Rád líbal bych Tvé rety,
bájný zdroj sladkých zpráv,
poslouchal kastaněty,
a pyšný byl jak páv!
V náruči tělo svíral,
co jak prut je pružné,
vášnivou touhou zmíral
po Tobě, děvče mé!
z očí směl něhu pít,
a na perutích Lásky
s Tebou až k nebi vzlít!
Rád líbal bych Tvé rety,
bájný zdroj sladkých zpráv,
poslouchal kastaněty,
a pyšný byl jak páv!
V náruči tělo svíral,
co jak prut je pružné,
vášnivou touhou zmíral
po Tobě, děvče mé!
26.12.2007 22:15
Ta největší vzdálenost je od našeho srdce k předmětu naší touhy! A když víš, jak na to, změní se v tu nejkratší! Všechno je jen relativní a záleží na našem vlastním postoji...
26.12.2007 00:22
hej...tohle ted taky resim...stejne...to bych take delala...ach lasko...:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.