|
Nemůžeš změnit toho, kdo sám o změnu nestojí...
|
Marcu, Marcusi
touha po tobě
trhá mě na kusy
Jsi jako stepní vlk
věčný jsi poustevník
Když se chci přiblížit
tvému nitru, tvému já
stáhneš se, zavrčíš
přesto mi neumíš ublížit
Jsi stejně křehký
jako jsi chladný
Ach Marcu, Marcusi
ač láskou raněná
i tak dál žít musím
touha po tobě
trhá mě na kusy
Jsi jako stepní vlk
věčný jsi poustevník
Když se chci přiblížit
tvému nitru, tvému já
stáhneš se, zavrčíš
přesto mi neumíš ublížit
Jsi stejně křehký
jako jsi chladný
Ach Marcu, Marcusi
ač láskou raněná
i tak dál žít musím
07.01.2012 13:35
Melisa: aha, tak ty jsi to pochopila takhle.. no já jsem spíš myslela, že je bolest a bolest - jestli mi rozumíš Ona je raněná citem k němu, za který ale on nemůže. Někdy prostě miluješ, i když o to ten druhý nestojí...
07.01.2012 13:14
Přijde mi, že si trošku protiřečíš, když píšeš, že ti neumí ublížit a na konci, že jsi láskou raněná... Jinak moc povedené ;)
07.01.2012 11:12
D_P
Podle mě... hodně povedené - ani mě nijak nevadila nevázanost, přečetl jsem to jedním dechem a líbí....
07.01.2012 09:31
Díky, pěkná báseň, otevřela mi oči. Hm, co asi znamená Marcu? Marcusi? A proč ten stepní vlk vrčí? Proč? Promiň, pořád se ptám proč? To jsu bohužel já......On je Vlk samotář, já jsem třeba Proč ?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.