Meč a Štít

I.

Meč je znakem hrdé cti,
Štít poloslepé oddanosti.

II.

Úder vede Meč,
nikoli Štít.
Štít důvěřuje
Meči.

Když tne Meč,
Štít to musí vědět.
Když Štít odráží úder,
musí to vědět Meč.

III.

I Štít může praštit,
stejně tak Meč může krýt.

Když Meč útočí,
Štít kryje.
Když útočí Štít,
kryje Meč.

Úder Štítu je nepříjemný.
Úder Meče bolestivý.
Úder obou zároveň zničující.

IV.

Když už nemá Meč dostatek sil,
Štít svede rány na sebe.
Když puká Štít,
Meč se pro něj klidně zlomí.

Osamělý Meč padne
poražen sebou samým.
Osamělý Štít shnije
pro svou nerozhodnost.

V.

Vítězství ohlašuje Meč.
Štít hledí, aby Meč neoslavoval předčasně.

VI.

Meč oslavují všichni lidé.
Štít je oslavován pouze Mečem.

Tak to má být.