přidáno 13.11.2011
hodnoceno 3
čteno 1067(7)
posláno 0
Sedím takhle na posedu,
vidím v lese svého dědu.

Mávám co mi ruce stačí,
jemu klid se v tváři zračí.

Sledujeme spolu lesy,
velké lípy, bílé vřesy,
mělké tůně, bystrou řeku,
v hlavě slyším stovky skřeků:

On tu není, už je pryč.
Jen si dítě klidně křič.
V noci plakej bez ustání,
nikdo už ho nezachrání.

Děda bude stále se mnou,
ve dne i v hodinu temnou.

Skřeky ať si svoje křičí,
vzpomínky mé neutiší.
přidáno 06.06.2012 - 01:15
...:(
přidáno 14.11.2011 - 22:10
taron: jsem rád, že to někdo vidí jako já. Děkuju :=
přidáno 14.11.2011 - 13:04
Znám vzpomínky na strejdu, který mě často brával do lesa, naučil mě milovat přírodu, být hrdá, svobodná, divoká i plachá zároveň, taky nikdy nezapomenu... bylo to krásné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Posed : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Meč a Štít
Předchozí dílo autora : Píseň o Komársonovi

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Iphone 13 Pro

Na velkém iPhonu 13 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku