přidáno 13.11.2011
hodnoceno 3
čteno 861(7)
posláno 0
Sedím takhle na posedu,
vidím v lese svého dědu.

Mávám co mi ruce stačí,
jemu klid se v tváři zračí.

Sledujeme spolu lesy,
velké lípy, bílé vřesy,
mělké tůně, bystrou řeku,
v hlavě slyším stovky skřeků:

On tu není, už je pryč.
Jen si dítě klidně křič.
V noci plakej bez ustání,
nikdo už ho nezachrání.

Děda bude stále se mnou,
ve dne i v hodinu temnou.

Skřeky ať si svoje křičí,
vzpomínky mé neutiší.
přidáno 06.06.2012 - 01:15
...:(
přidáno 14.11.2011 - 22:10
taron: jsem rád, že to někdo vidí jako já. Děkuju :=
přidáno 14.11.2011 - 13:04
Znám vzpomínky na strejdu, který mě často brával do lesa, naučil mě milovat přírodu, být hrdá, svobodná, divoká i plachá zároveň, taky nikdy nezapomenu... bylo to krásné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Posed : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Meč a Štít
Předchozí dílo autora : Píseň o Komársonovi

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku