schoulená postava v nekonečné kostce zrcadel jej obklopujících. a všechna zrcadla odrazem světla sdělují to samé. 'JSI ZBYTEČNÝ!'
 20.12.2007
5
2177 (27)
0
zrcadlová síň třech rozměrů, šestistěn
pomněte, jak cítí se člověk neštasten
vprostřed té marnosti uvězněn
jen stále stejný obraz bezezměn
ať oko padne kterýmkoli směrem
Řím vypálený básníkem Nerem


vlevo zmar dnů minulých
zkáza jich, vpravo hleď
kosti přátel zesnulých
spolu s těmy svými smeť
--na jednu hromadu--

vpředu šašek tančí s noži
za zády zmatek relativity
blázna střídáj lidé v loži
členové Koperníkovy svity
--hučí hlavou--

nad hlavou září pentagram
pod podrážkou svatozář
chaosu bytí anagram
Gabrielova milá tvář
--děsí tě ve snu--

minulost nebo budoucnost
bláznovství nebo moudrost
pekelný chaos nebo ctnost
vybírej, máš li soudnost
--než Caesar vrhne kostky--

na jedné hromadě přítomnosti
v hlavě hučící roje možností
trápí li tě stav nespavosti
stačí provrtat díru čelní kostí
--a pustit mozek na čerstvý vzduch--
 13.05.2013 17:05
Nemá být v té sloce, co začíná "vpředu šašek..." střídaj, a ne střídáj?
 21.12.2007 20:12
rytmus mě ani nějak nevadí... hodně do sebe vtahuje...a to je, myslím si, důležité ;)
 21.12.2007 19:24
Hodně často ti ve verších pokulhává rytmus...
i práce s různými typy rýmů báseň spíše "kostrbatí"...
ale to téma se mi moc líbilo...;)
 21.12.2007 18:22
stěn je šest... viz předposlední sloka.
 21.12.2007 06:21
Život uprostřed zrcadlového šestistěnu : zbytečnost, ztrnulost, marnost, minulost, budoucnost... a šestá stěna? RADOST!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.