Jsme tu jen dva,
vlastně tři,
ta ohavná hra,
já a Ty.
Dotýkáme se země,
držíme se silou,
dotýkáme se sebe,
nechci jinou.
Je to silné pouto,
láska má svá pravidla,
já snad umřu touhou,
má láska pravila.
Láska vlastně bolí,
láska je tu s námi,
lidi, my jsme hloupí,
můžeme za to sami.
vlastně tři,
ta ohavná hra,
já a Ty.
Dotýkáme se země,
držíme se silou,
dotýkáme se sebe,
nechci jinou.
Je to silné pouto,
láska má svá pravidla,
já snad umřu touhou,
má láska pravila.
Láska vlastně bolí,
láska je tu s námi,
lidi, my jsme hloupí,
můžeme za to sami.
30.11.2011 18:28
taron: ano, máš pravdu, je to moje první báseň vůbec...spíš je to experiment...dávám tomu čas..
30.11.2011 18:26
Jsme tu tři? Hra, já a ty?Silné pouto....?Pravidla?Jo jsme hloupí a můžeme si za to sami......myslím, že je pěkná, jen je málo kořeněná, ale DDD mě třeba kritizuje, že někdy méně je lepší než více... takže, u mě dobrý...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.