 22.11.2011 6 750(18) 0 |
Co cítíš když umíráš?
Pocit míru,
nebo jakožto silný hráč bojuješ,kříčíš,
slyšíš pláč.
Ptáš se proč já?
Jako každý sám v sobě pomalu chcípáš.
Tvé já se strátí v propasti času,
POCHOP,už je pozdě na spásu.
Pocit míru,
nebo jakožto silný hráč bojuješ,kříčíš,
slyšíš pláč.
Ptáš se proč já?
Jako každý sám v sobě pomalu chcípáš.
Tvé já se strátí v propasti času,
POCHOP,už je pozdě na spásu.
21.03.2012 - 00:39Už název ve mě vyvolal asociace - a co teprve dílo? No prostě paráda jak se patří
23.11.2011 - 14:21jeden můj moudrý přítel kdysi pravil...nekteří lidé jsou mrtvi o mnoho let dříve nežli jsou pohřbeni,ale mohou si za to sami,protože nemají víru ve vlastní vyjímečnost a vyjímečnost toho že jim byl dán život...a spása?? každý z nás jsme spasitel sobě samým :)..držim ti palec a věřím že depka přejde a život ti přinese spoustu chvil které budou vyjímečné stejně jako ty sama
22.11.2011 - 18:20Na spásu není pozdě ani při umírání.... je pravda, že mnozí lidé při umírání cítí mír, jiní bojují.. sami v sobě pomalu chcípáme v propasti času... ale nikdy není pozdě na spásu....PS: Oprav si trochu poslední dva řádky...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co cítíš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : jednou
Předchozí dílo autora : šašek
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Páárkchen... [13], mononoke [13], daissy [13], Hledající [13], Barboratincl [8], candy [9], geek [8], Nial [6], Kain257 [5], Pepik001 [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
