 07.11.2011 5 1351(12) 0 |
Listy zdajú sa byť farebnejšie,
večery sú pokojnejšie.
Lapám po dychu a mením sa náhle,
keď Tvoj hlas pri uchu mi zaznie.
Keď Tvoj jazyk ustelie
si v ústach a po mojom pátra
- toto sa mi, láska, ráta.
Tvoje telo – moje územie,
len spoločná vášeň
smäd nám zaženie.
Natruc všetkým mapám,
bez nich v Tebe hľadám,
nejedno miesto šteklivé a
počúvam Tvoje vzdychy ohnivé.
Poznáš všetky moje túžby.
Hmla sa dvíha miesto dúhy.
N E C H
Som s Tebou.
Už nemám
P E C H
večery sú pokojnejšie.
Lapám po dychu a mením sa náhle,
keď Tvoj hlas pri uchu mi zaznie.
Keď Tvoj jazyk ustelie
si v ústach a po mojom pátra
- toto sa mi, láska, ráta.
Tvoje telo – moje územie,
len spoločná vášeň
smäd nám zaženie.
Natruc všetkým mapám,
bez nich v Tebe hľadám,
nejedno miesto šteklivé a
počúvam Tvoje vzdychy ohnivé.
Poznáš všetky moje túžby.
Hmla sa dvíha miesto dúhy.
N E C H
Som s Tebou.
Už nemám
P E C H
17.12.2011 - 00:22Andy Stoned
..len spoločná vášeň, smäd nám zaženie..
Hodně se mi líbí. :)
Hodně se mi líbí. :)
08.11.2011 - 01:20Yasmin
příjemně hřejivé pocity, když se mezi dvěma zrodí láska. i tahle básnička krásně hřeje - pěkné! :o)
07.11.2011 - 20:12Je to eroticky probarveno. To se mi líbí. Při myšlence těla jako krajiny, která se otevírá novému badateli k prozkoumání, docela příjemně šimrá. Ten pech na konci je takový negativní. Jinak je to .....no, řekl bych že to asi odpovídá tvému současnému rozpoložení. Je to cítit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
S Tebou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Depresia
Předchozí dílo autora : Babie leto
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
