Tohle není báseň, jen jsem chtěla, aby to mělo nějakej tvar. (..zase myslíš na mou sebestřednost, viď? :) )
 31.10.2011
4
1703 (22)
0
Ve vlasech měla smotaný podzim
a za uchem
vůni brusinek..

Každý den po cestě domů
sbírala úsměvy kolemjdoucích
výměnou,
za ten její.

/Měla to ráda.. /

Uměla Tě nosit
i když by jí jiná slečna
možná slušela víc.
/S Tebou byla celá.. A nejeden Ti ji záviděl./
*

A pak jednoho dne

v cizím městě
/pro ni, ne pro Tebe/
ztratila řeč
a taky podstatnou část jejího já..
..
Naposledy vydechla
svinula se
stekla
*
*
*
A v ten den přestala existovat.
Spadla
neschopna se zvednout.
/Měla z Tebe těžkou hlavu./

 20.12.2011 15:17
 DDD
jů, ta je krásná :-)
 01.11.2011 10:33
Děkuju. .)
 31.10.2011 23:44
 Yasmin
jo! krásná!!!! zaujala velice :O)
 31.10.2011 20:56
oj oj! Mě se to líbí :) má to nápad takovej, že jsem nevnímal ani rytmus :) a to cenim nejvíc :) Piš Bardko, střádej! :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.