|
Tohle není báseň, jen jsem chtěla, aby to mělo nějakej tvar.
(..zase myslíš na mou sebestřednost, viď? :) )
 31.10.2011 4 1051(22) 0 |
Ve vlasech měla smotaný podzim
a za uchem
vůni brusinek..
Každý den po cestě domů
sbírala úsměvy kolemjdoucích
výměnou,
za ten její.
/Měla to ráda.. /
Uměla Tě nosit
i když by jí jiná slečna
možná slušela víc.
/S Tebou byla celá.. A nejeden Ti ji záviděl./
*
A pak jednoho dne
v cizím městě
/pro ni, ne pro Tebe/
ztratila řeč
a taky podstatnou část jejího já..
..
Naposledy vydechla
svinula se
stekla
*
*
*
A v ten den přestala existovat.
Spadla
neschopna se zvednout.
/Měla z Tebe těžkou hlavu./
a za uchem
vůni brusinek..
Každý den po cestě domů
sbírala úsměvy kolemjdoucích
výměnou,
za ten její.
/Měla to ráda.. /
Uměla Tě nosit
i když by jí jiná slečna
možná slušela víc.
/S Tebou byla celá.. A nejeden Ti ji záviděl./
*
A pak jednoho dne
v cizím městě
/pro ni, ne pro Tebe/
ztratila řeč
a taky podstatnou část jejího já..
..
Naposledy vydechla
svinula se
stekla
*
*
*
A v ten den přestala existovat.
Spadla
neschopna se zvednout.
/Měla z Tebe těžkou hlavu./
31.10.2011 - 20:56oj oj! Mě se to líbí :) má to nápad takovej, že jsem nevnímal ani rytmus :) a to cenim nejvíc :) Piš Bardko, střádej! :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jinak beztvará.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Melodie..
Předchozí dílo autora : Opilá
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Fry68 [11], AnnaMonaMola [1], Hanaka [10], casa.de.locos [7], Luciferek [3], nana27 [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
