|
|
Jen růži trnitou mi na hrob dej
a zasni se, jak život krásný mohl být...
už vím,že člověk smí být zlej
a druhého že nechce pochopit...
a promiň touhu moji,žízeň bez hranic
je divná,ano,rozumu je třeba !
mně ale chybí jako světlo svic
tvá láska tichá mnohem víc než chleba...
mně zatím daří se,smím tajit každý vzdech
mé srdce v kámen mění se tak lehce
bezhlavě když bloudím parkem, nocí,v prázdných zdech
a marně žít se mi už dál moc nechce...
a zasni se, jak život krásný mohl být...
už vím,že člověk smí být zlej
a druhého že nechce pochopit...
a promiň touhu moji,žízeň bez hranic
je divná,ano,rozumu je třeba !
mně ale chybí jako světlo svic
tvá láska tichá mnohem víc než chleba...
mně zatím daří se,smím tajit každý vzdech
mé srdce v kámen mění se tak lehce
bezhlavě když bloudím parkem, nocí,v prázdných zdech
a marně žít se mi už dál moc nechce...
zasni se --> zhasni se
svic --> svíc
, --> za čárkou dej všude mezery, ne jen někde
lehce - nechce ... to jediné mě tam rušilo, asi bych to celé zakončil jinak, ale celkově se mi to líbí :)
svic --> svíc
, --> za čárkou dej všude mezery, ne jen někde
lehce - nechce ... to jediné mě tam rušilo, asi bych to celé zakončil jinak, ale celkově se mi to líbí :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [14], ukrytá v máku [3]» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se

