Někdy to není takové jaké by jsme chtěli

Probouzíš se .. pouhý pohled stačí
UŽ SE TO STALO ..

a rtěnkou rozmazaná láska po tváři
..nějak moc tě to vzalo.

Máš výčitky /MĚJ/ , že budu / MÁM/ tě mít ráda
že nemělo se to stát..

ruka ruku už nedrží ..
.. tobě nechce se smát.
Po pokoji vůně trapného ticha
jak mi to jen říct , váháš..

hlupáku! Poznám na tobě vše
je mi to jasné, jak ve mně tápáš

jak jsi se ztratil ve vlastní touze NOCI.
Zadržuji pláč , beru si věci ..

ulehčím ti to
/ I KDYŽ NEJRADŠI BYCH TĚ NECHALA ABY SIS V TOM VYMÁCHAL DRŽKU/

a s ironií tak bodavou říkám jen čtyři slova zlato
VSKUTKU to stálo zato..