Současný příběh převedený do bajky
přidáno 09.10.2011
hodnoceno 2
čteno 3255(16)
posláno 0
Medvídek Ňouma žil spokojeně u rodičů a jednoho dne přišel okamžik, kdy mu rodiče ukázali jiný rozměr jeho života.
„Ňoumo, už jsi dospělý a jako dospělý si musíš najít práci,“ pronesl táta medvěd.
Ňouma nevěděl, co to znamená a nechápavě se podíval na svého tátu.
„Co je to práce?“
„Přišel čas, kdy se budeš muset o sebe postarat. Sám si obstarat jídlo, najít si jinou jeskyni, kde budeš spát…“
„To už tady nebudu bydlet?“ zeptal se poplašeně Ňouma.
„Podívej se Ňoumo, my s maminkou jsme už staří, unavení a chceme si najít menší jeskyni, kde v klidu dožijeme. Ale v té naší nové menší jeskyni už nebude místo pro nikoho jiného než pro nás dva.“
„A co když přijde návštěva?“ kontroval Ňouma.
„Jediná návštěva, kterou můžeme očekávat je medvědice teta Klára. Vzpomínáš si na tetu Kláru?“
„Ano, to je ta, co jí u nás tak chutnalo“ vzpomněl si Ňouma.
„Ano, tetě Kláře u nás naposledy tak chutnalo, že jsme celý měsíc po její návštěvě měli hlad. S maminkou jsme se dohodli, že těch, co nás navštívili už bylo dost a že není třeba přijímat další návštěvy“ uzavřel táta medvěd.
A tak Ňouma dostal na cestu uzlíček s jídlem, pár rad a smutně sledoval, jak se rychle zavírají dveře od rodného domova. Chvíli ještě sledoval dveře, očekávajíc své rodiče s úsměvem na tváři a výkřiky „apríl…apríl!“ Ale po třech hodinách čekání pochopil, že v Listopadu to skutečně očekávat nemůže a vydal se se slovy:
„Je mi teprve čtyřicet a už mě vyhánějí z domova“ na cestu za prací.

Po dlouhé cestě byl Ňouma unavený a cítil, že si potřebuje odpočinout, když se náhle ozvalo ze křoví:
„Stůj, ani hnout, co máš v tom uzlíčku?“
„To je trocha jídla od maminky, než si najdu práci“ přiznal ochotně Ňouma.
„Dej ho sem, nebo Ti vypráším kožich!“ ozvalo se zase z křoví a před Ňoumou se zjevilo obrovské tělo medvědice. Ňouma měl nejdříve strach, ale zanedlouho si uvědomil, že tohle tělo už někde viděl.
„To jsi ty teto Kláro?“ osmělil se.
„Ňoumo, co ty tady děláš? Tak daleko od domova?“
„Maminka a tatínek mě poslali do světa. Jdu si hledat práci,“ odvětil Ňouma.
„A jak se mají tvoji rodiče? Už jsem je dlouho neviděla“
„Budou se stěhovat do nové menší jeskyně, kde chtějí v klidu dožít. Řekli mi, že když Tě náhodou potkám, tak Ti mám říct, že nebudou mít v nové jeskyni žádnou spižírnu, že přecházejí na vegetariánskou stravu“
Medvědice se zarazila a podrážděně pronesla:
„Zvláštní, co je to dneska za módu? Všichni moji příbuzní přecházejí na vegetariánskou stravu. To bude asi nějaká epidemie. Jsme přece medvědi a potřebujeme jíst maso!
Tak se měj Ňoumo, musím už jít, než tu nemoc chytnu taky a stane se ze mě kráva“, dodala a zmizela v nedalekém lese.

Ňouma načerpal nové síly a vydal se za svým posláním. Přešel osmero hor, osmero řek, osmero lesů, osmero luk, osmero bažin, pršelo na něho, sněžilo na něho, měl zácpu, měl průjem, měl horečku, až došel na mýtinu, kde chtěl v klidu zemřít a stát se duchem, který by strašil rodiče a to nejlépe v noci. Vyčerpaný usedl na pařez uprostřed mýtiny, když se ozvalo: „Ne tak rychle mladíku! Nemůžu za to, že nemám parohy. Toho mývala jsem ještě ustál, ale medvěd s průjmem je už trochu moc na starého jelena,“ ozvalo se zdola.
Ňouma se lehce předklonil a mezi listím rozeznal obrysy jelení tlamy. „Co tam děláš, jelene?“ zeptal se překvapeně.
„Ale…, věděl jsem, že je tady past. Věděl jsem, že se do ní můžu chytit. Věděl jsem, že oni chtějí, abych nevěděl a tak jsem se soustředil, abych věděl, že jsem se nakonec já blbec chytil,“ pronesl zasvěceně jelen.
„Kdes nechal parohy?“ zeptal se pobaveně Ňouma.
„Tak posměváčky mám rád. Teď tady byla Mývalí rodinka. Starej Mýval se tak smál, že pustil všechno, co držel ve střevech a hádej kde při tom seděl… Zajímalo by mě, jak si někdo může splést hlavu s pařezem. A co tady vůbec děláš medvěde?“
„Já jsem Ňouma“ „Co tady vůbec děláš Ňoumo?“
„Jdu si hledat práci. Maminka a tatínek mi řekli, že se budou stěhovat do nové jeskyně a ta je jenom pro dva,“ řekl smutně Ňouma.
„Tak to bych pro tebe nějakou práci měl.“
„Vážně a jakou?“
„Je to jednoduché, dělej přesně to, co ti říkám:
1. Neseď pořád na mojí hlavě a postav se. Ale než se postavíš, vzpomeň si na Mývala. Ten neměl průjem jako ty a jak to dopadlo.
2. Vytáhni mě z té pasti a dávej si pozor, ať tam nespadneš taky.
3. Zapomeň na bod č. 2 a volej se mnou o pomoc!
A tak Ňouma se starým jelenem volali o pomoc a když už to vypadalo beznadějně, ozvalo se odněkud z lesa:
„Přestaňte tady tak řvát! To snad není pravda. Zahnat toho datla mi dalo takovou práci a teď tohle. Co tam děláte?“
„Byli jsme chyceni do zrádné pasti“ zvolal jelen.
„Jaké pasti? zeptala se se zájmem sova a vykoukla ze svého hnízda.
„ Jo, ty myslíš tu díru plnou bahna, která je tady od počátku věků?“
„Pomůžeš nám?“ zeptal se nesměle Ňouma.
„Když mi slíbíte, že už tady nebudete řvát, tak vás z toho dostanu,“ řekla sebevědomě sova. „To by mě zajímalo, jak nás z toho chceš dostat,“ ozval se ironicky jelen.
„Když budete dělat přesně, co vám řeknu, tak se z toho dostanete,“ dodala vážně sova a pokračovala: Některé jámy jsou v jisté části hluboké. Mají klouzavé stěny a i když vám kouká hlava, jako například tady jelenovi, není možné se z nich dostat. Tyto jámy mají ale také jiné části, které nejsou tak hluboké. Vlastně jsou tak mělké, že není vůbec žádný problém se z nich dostat. Mám pokračovat?“
„Klidně pokračuj dál, stále mě zajímá, jak nás chceš z toho dostat,“ pronesl důležitě jelen. „Vážně ještě nevíte?“ otázala se sova.
„To je nějaká hádanka? Říkala jsi, že nás z toho dostaneš. To máme zase začít křičet?“ ozval se znovu jelen.
„Dobře tedy, otočte se a vyjděte z díry druhou stranou ven!“ pronesla znechuceně sova. Jelen a Ňouma vyšli z díry. Chvíli bylo ticho a pak jelen zamručel:
„Taky bych na to přišel. To je ostuda. Snad se to nikdo nedozví,“ a rozběhl se k nejbližšímu potoku.
„Co tu děláš medvěde?“
„Já jsem Ňouma“
„Co tu děláš Ňoumo?“ zeptala se zvědavě sova.
„Rodiče mě poslali do světa. Musím si najít práci.“
„A máš už nějakou?“ rýpla si sova.
„Hledám již dlouho a pořád žádnou nemám. Cestuji z místa na místo a pořád nic. Asi dělám něco špatně,“ svěřil se Ňouma.
Sova pohlédla na Ňoumu a zamyšleně si ho začala prohlížet.
„Co by jsi chtěl dělat Ňoumo?“ zeptala se zvědavěji.
„Hlavně něco, co mi půjde. Kde budu mít úspěch,“ zvolal odhodlaně medvěd.
„ Hmm..hmm… , co kdybys dělal správce našeho lesa, medvěde?“ pronesla důležitě sova. „Správce lesa?“ zopakoval nadšeně Ňouma.
„No, jsi vytrvalý, ochotný, nebojíš se ušpinit si ruce a jako ňouma uděláš vše, co bude třeba. Bereš to?“ nadhodila vyzývavě sova.
„Ano, beru“ souhlasil medvěd a vzpomněl si na moudrou radu svých rodičů.
Kdo totiž hledá, ten jednou skutečně najde.
přidáno 12.01.2013 - 07:54
Dobrý :-)))
přidáno 16.01.2012 - 13:16
Pěkně. vtipné. Líbí se mi.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak si Ňouma hledal práci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Noční bdění

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku