Čekání noci

Za okny tma a vítr a chlad,
to noční přítmí dobře znám.
V tichosti temné, už necítím strach
a nový den se pozval dál.

V myšlenkách bloudím, ač nehledám cíl.
a bez ustání vzpomínám.
Slova co zbyla, mizí jak dým
Víc nemám, čekám ve tmě, sám.

Příběh, můj sen, jen stará báje
co půlnoc smrt jí odtiká.
Proč pravda někdy únavná je?
Proč sen mi oči zavírá?

Sedím tu sám, na spánek čekám
a na cár píšu pár bezcenných slov.
Čekám a budoucí den mě leká,
už blíží se, chybí jen jediný krok.

Ticho ruší jen škrábaní pera,
a půlnoc co odbíjí.
Už ztrácím se ve tmě zpola, čí zcela,
to čekání mě zabíjí.

V tom spánku zas jednou uvidím všechny
ty, jež jsem znal, co přestali žít.
Jen vstupte, zvu dál své noční mury
a cestou temnou jdu, mrtvím vstříc